Zprávy z odborných akcí

V obnovené tradici česko-slovenských sjezdů pořádala tentokrát sjezd slovenská strana. V organizačním výboru byl za českou stranu prof. Raboch a prof. Češková. 
     Slavnostní zahájení následoval program sekce psychopatologie. Slovenským kolegům lze za tento počin gratulovat, protože poznání psychopatologie na základě klinického interview zůstává základním diagnostickým nástrojem.
     První sdělení přednesla L. Forgáčová na téma: Změny struktury bludu v závislosti na psychopatologii. Struktura bludu odráží charakteristické znaky primárního chorobného procesu, při kterém se vyskytuje. Ve vlastní studii se zabývala změnou struktury bludu v závislosti na psychopatologii u nemocných s různými psychickými poruchami. Na hodnocení bludu použila autorka škálu DDSS (Dimension Delusional Syndrom Scale) a na hodnocení psychopatologie škálu BPRS (Brief Psychiatric Rating Scale). Autorka zjistila, že
při výraznější psychopatologii došlo k dezorganizaci bludu, naopak s poklesem psychopatologie skóre škály DDSS narůstalo – v klinickém obraze se projevil logicky organizovaný, systematický blud. Autorka se touto problematikou zabývá delší dobu, je obsahem i její habilitační práce.  V budoucnosti se chce soustředit hlavně na možné koreláty, např. na souvislost s efektem léčby. V dalším sdělení se J. Pečeňák zabýval hodnocením závažnosti klinického stavu u nemocných s psychózou a odhadem jeho změny sestrami a lékaři.  Středně zdravotnický personál je v kontaktu s nemocným déle než lékař v řadě více diferencovaných situacích. Autoři porovnali hodnocení závažnosti klinického stavu při přijetí, odhad dalšího vývoje a reálné změny při propuštění mezi lékaři a sestrami pomocí posuzovacích stupnic.  Závažnost stavu byla hodnocena lékaři a sestrami dle CGI (Clinical Global Impression), sestry dále vyplňovaly škálu NOSIE-30 ( Nurses' Observation Scale for Inpatient Evaluation),  která byla přeložena také do češtiny a v některých pracích použita. Podařilo se získat úplné údaje u 8 pacientů. Lékaři obecně hodnotili stav jako závažnější a v predikci byli méně optimističtí. Lze uzavřít, že hodnocení nemocných lékaři i sestrami může být prostředkem pro zlepšení komunikace mezi oběma skupinami zdravotnických pracovníků.  Pro postavení psychiatrie v rámci lékařských věd bylo zajímavé sdělení K. Jandové, která se zabývala psychopatologií časného poporodního období. Autoři zjistili, že vysoce významné rozdíly ve skóre depresivity a anxiety dle způsobu porodu (přirozený vs sekce) a absolvování psychoprofylaktické přípravy na porod. Přítomnost blízké osoby u porodu tyto rozdíly neovlivnila
    Další den bylo první dopolední symposium věnováno 90. výročí Lékařské fakulty 
Univerzity Komenského (LF UK) a Psychiatrické kliniky LFUK a FNsP v Bratislavě.  Jako první hovořil V. Novotný na téma Historie psychiatrické kliniky LFUK a FNsP v Bratislavě. V této souvislosti jsem si zahanbeně uvědomila, že to byl stejný zákon, který vedl k založení jak brněnské, tak první slovenské univerzity v Bratislavě s první otevřenou lékařskou fakultou a vznikem společné psychiatrické a neurologické kliniky. Prvním přednostou se stal prof. Mysliveček (narodil se v Pelhřimově) a zastával tuto funkci v období 1919 - 1930, kdy přešel do Prahy a převzal pražskou psychiatrickou kliniku po prof. Kuffnerovi.  Pro moravské psychiatry je zajímavé, že dalším přednostou byl profesor Křivý, který přešel do Brna. V r. 1941 byl zatčen nacisty a umučen v koncentračním  táboře v Mauthausenu v r. 1942. V Bratislavě pak postupně zastávali přednostenskou pozici profesorové Krákora, Matulay, Čermáček, Guensberger, Molčan, Kolibáš a Žucha. Jen pro zajímavost oba stávající přednostové bratislavské a brněnké psychiatrické kliniky (V. Novotný, E. Češková) jsou stejně staří . Druhé sdělení V. Kořínkové a jejich spolupracovníku mělo název: Učíme, učíme, učíme – víme koho a co? A s jakým výsledkem? V Bratislavě začala samostatná výuka psychiatrie v r. 1950. Autoři se snažili získat zpětnou vazbou o kvalitě výuky. Uvádí výsledky 2 výzkumných úloh o změnách postojů a názorů na duševní poruchy při výuce psychiatrie a sledování efektivnosti výuky diagnostiky v psychiatrii a s používáním průběžných metod hodnocení vědomostí během studia. Konkrétně hodnotili retenci vědomostí o rizikovosti psychofarmak a některých kapitol ze všeobecné psychiatrie. Uchování znalostí bylo relativně malé, což dává prostor k zamyšlení. 
Druhé dopolední symposium bylo věnováno 85. výročí psychiatrické nemocnice
v Pezinku. Jako první hovořil současný ředitel P. Černák o 85 letech trvání Pinelovy nemocnice v Pezinku. Druhé sdělení D. Janošky se zabývalo výrazně medializovanou kazuistikou nemocného s výraznou agresivitou. Z celého případu opět vyplynulo, že chybí specializované psychiatrické zařízení na výkon ochranných léčeb u vysoce agresivních a rezistentních nemocných. Prostor byl dále věnován trendům ve vývoji závislosti a somatickým stavům v psychiatrii.
Odpolednímu sympoziu o komunikaci byla předřazena dodatečně 2 sdělení, jedno
z nich bylo sdělení brněnských autorů o 7letém prospektivním sledování prvních epizod schizofrenie. Z výsledků vyplynulo, že ve shodě s recentními pracemi přibližně polovina nemocných dosáhne a udrží celkem kvalitní remisi a že období po první psychotické epizodě je kritické pro další průběh.
Jedno celé symposium bylo věnováno závislostem, další komorbiditě. V rámci tohoto
symposia se opět presentovali čeští autoři (M. Anders a spolupracovníci) prací o psychiatrické komorbiditě  pacientů trpících chronickým tinitem.
V sekci mladých psychiatrů zaznělo také sdělení P. Janíka z bratislavské psychiatrické
kliniky o negenetických rizikových faktorech pro rozvoj schizofrenní poruchy, což bylo i tématem jeho úspěšné doktorandské práce.  
V symposiu věnovanému farmakoterapii přednesl svoji práci o aktivitě CYP2D6
a odpovědi na léčbu risperidonem u pacientů s první atakou schizofrenie kolektiv mladých psychiatrů z Brna. Z výsledků vyplývá, že u podskupiny nemocných je stanovení genotypu příslušného enzymatického systému je důležitým faktorem, který provází nemocného celý život a má důsledky pro léčbu látkami, které jsou tímto enzymatickým systémem metabolizovány. Zajímavé byly výsledky práce J. Pečeňáka, která ukazují časté užívaní kombinací antipsychotik ve vyšším dávkování během prvních 2 týdnů po akutním přijetí na bratislavské a pražské psychiatrické klinice.
     Poslední den byl věnován problematice komunikace, gerontopsychiatrii a posterům. Farmaceutické firmy byly hojně zastoupeny, každý den byla firemní snídaně a
firemní symposia.
V průběhu celého kongresu panovala velmi příjemná bezprostřední a přátelská atmosféra,
účast na přednáškách chvályhodná. Organizační výbor nezanedbal v rámci komplexní péče o psychiatry také tělesnou komponentu (kromě krásného okolí, které vybízelo k procházkám, byl k dispozici bazén) Laťka je dána vysoko a budeme mít spoustu práce, abychom obstáli důstojně v příštím česko-slovenském kongresu, který se bude konat v době 12. – 14. 10. 2011
v Brně. Prosím, udělejte si předběžně poznámku do svého diáře!

Prof. MUDr. Eva Češková, CSc
Psychiatrická klinika  LD Mu a FN Brno