Zdravotní a sociální politika
Výbor PS vyzývá psychiatry, aby mu zasílali podněty, které se týkají problémů s povolováním vycházek u práce neschopných psychiatrických pacientů.
Chceme ověřit a doložit názor některých kolegů, že nová vyhláška MPSV č.470/2011 Sb je pro psychiatra omezující a administrativně velmi zatěžující.
Vaše konkrétní připomínky a příklady bude shromažďovat prof. Praško (
V příloze je citace z uvedené vyhlášky - zde a níže je argumentace MUDr. Tautermanna k problému:
"......U naprosté většiny duševních poruch léčitelných a léčených ambulantně je omezování svobody pohybu bezdůvodné a neúčelné, nevyplývá z žádné psychiatrické indikace a naopak by léčení ztěžovalo a pacienta nucenou konfinací v domácím vězení poškozovalo. Nenapravilo by to vysvětlování ošetřujícího psychiatra pacientovi, že tato nepřímá iatrogenizace nikterak není jeho výmysl a úmysl, ale byrokratický oktroj kohosi, kdo o psychiatrickém léčení nic neví a psychiatrické nemocné považuje zřejmě šmahem za finální agravanty a psychiatry za jejich přinejmenším nevidomé spolčence.
Uvádím případ, který do této většiny plně spadá: pacientka s úzkostně depresivní poruchou s fobickými rysy vleklého průběhu, v soustavné léčbě od roku 2004, za celou dobu v pracovní neschopnosti jen 9 dní v roce 2011 a pak až nyní. Vždy plně kompliantní a v léčení spolupracující. Kromě individuální léčby v naší ambulanci pacientka dochází ještě na skupinovou psychoterapii v jiném psychiatrickém zařízení večer i po 19. hodině. Volný vycházkový režim je pro léčení nezbytný.
Resumé: Řízení a organizace léčebného procesu by mělo být vždy plně v kompetenci a zodpovědnosti ošetřujícího psychiatra. Vyplňování žádosti a její obhajování je naprosto zbytečnou časovou a administrativní zátěží. Pokud je psychiatr kompetentní k posouzení a vystavení pracovní neschopnosti, je stejně kompetentní určit režim, který má pacient dodržovat."
